Už se poprali, vykřikl jsem zbrkle, když se v sobotu v noci hlouček poslanců semkl kolem Andreje Babiše na řečništi, aby zamezil jeho vyvedení ze sálu. Překročil totiž časový limit v rámci demokratického stanného práva, které mělo zabránit nevyčíslitelným hospodářským škodám, kdyby důchodci dostali standardně přidáno. Nepoprali, ustoupili, aby pak přihlíželi masovým popravám svých poslaneckých návrhů, které v sobotu ráno po hlasováních v desetisekundových intervalech padaly bez řečí do hromadného hrobu.

Služebně nejstarší poslanec Marek Benda (ODS), který si to chce v parlamentu odkroutit od studentských lavic až do důchodu, měl pravdu, když konstatoval, že „toto už nejsou obstrukce, ale destrukce“. Chybělo, aby upřesnil, za kým to tu zůstává ona hromádka šrotu místo parlamentarismu a demokratického hledání kompromisů. Doufejme jen, že ta hromádka čeká na recyklaci, protože způsob, jakým vláda odrbala demokracii a prosadila zrušení existujícího nároku důchodců, přímo volá po spravedlivějším uspořádání mocenských poměrů v zemi.

Zkusme si ten příběh zrekapitulovat. Vláda ve sněmovně prosadila projednávání prudkého snížení valorizace důchodů v nouzovém režimu, přestože dvouciferná inflace je tu od léta a bylo dost času hledat řešení. Nárok na mimořádnou červnovou valorizaci vznikl v lednu, má tedy být rušen retroaktivně. Ve státním rozpočtu přitom nebyly na valorizaci důchodů vyčleněny vůbec žádné peníze, což je projev buď břídilství nebo vyloženě podvodného jednání.

Když na tuto otázku reagoval v televizi ministr financí Zbyněk Stanjura, nepovažoval chybějící částku za nějaký osudový problém, vždyť jde jen o necelé procento státního rozpočtu… Pak se ale ve sněmovně objevil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vláda najednou začala osudovostí tohoto problému šermovat. Prosadila nouzový stav s jednáním ve dne, v noci, a k tomu s vršením nejrůznějších omezení pro vystoupení poslanců. Nakonec i těch s přednostním právem předsedů stran a poslaneckých klubů. To bylo zcela bezprecedentní, proto to předseda ANO odmítl respektovat.

Vládním stranám zřejmě nedošlo, že když se tohle ustálí a přijdou o moc, což se dá vzhledem k jejich neumětelství očekávat, pak si zase oni ve sněmovně nevrznou. Až se karta obrátí, tak tato absurdně nedemokratická pravidla, která válcují opozici dnes, budou přece zničující pro příští opozici. Mohlo by nám to být jedno, kdyby tam poslanci řešili jen svoje spory, nikoliv spory naše. Ale poslanci tam přece nejsou proto, aby si pokecali a vydělali. Demokracie je pokusem, jak hluboké společenské konflikty řešit smírně vyjednáváním zástupců občanů způsobem a v prostorách, které jsou pro to vymezeny ústavou a zvláštním zákonem. Je lepší, když se poslanci dohodnou, než když se tyto spory přenesou do nesmiřitelných bitek občanů v ulicích.

To jednání se skutečně nemuselo táhnout pět dní a nocí, téměř nepřetržitě od úterý do soboty, kdyby byla ochota poslouchat argumenty, které nyní zazní znovu před Ústavním soudem. Vláda měla návrh stáhnout a ustoupit s jednou valorizací, aby ty další řešila řádně. Tyhle řádně neřešila, protože návrh neprošel zákonným legislativním procesem a neprovázelo jej ani vyčíslení hospodářských a dalších dopadů (RIA). Extrémně zkrácené lhůty neumožňovaly odbornou reakci dotčených orgánů. Kecy o ohrožené demokracii zastírají diktát pokrytců a neumětelů, jak dokládá nula vyhrazená na tento účel ve státním rozpočtu. Ta nula tam vznikla dřív, než se začalo argumentovat překvapivým vývojem inflace a časovou nouzí.

Paní poslankyně a páni poslanci, dne 20 února jsem svým rozhodnutím číslo 53 na základě návrhu vlády vyhlásila stav legislativní nouze. Vláda v souvislosti s vyhlášením stavu legislativní nouze požádala, aby následující sněmovní tisk, který schválila a předložila do Poslanecké sněmovny, byl projednán ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jedná se o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk . Svým rozhodnutím číslo 54 jsem rozhodla o projednání tohoto vládního návrhu ve zkráceném jednání a přikázala jsem sněmovní tisk výboru pro sociální politiku k projednání a stanovila mu nepřekročitelnou lhůtu pro předložení usnesení do 24. února tohoto roku do 16 hodin.

Takže legislativní nouze a zkrácené jednání pléna i výboru pro sociální politiku, kterému to bylo svěřeno. Argument pro nouzový stav – odvrácení velké hospodářské škody v časové nouzi. Jak vznikla časová nouze? Zkuste věřit zástupci předkladatele:

Vláda, a je to dohledatelné z veřejných zdrojů, nikdy nezpochybňovala to, že v roce 2023 bude muset přistoupit k mimořádné valorizaci. To nikdy nebylo zpochybněno. Nicméně vláda pracovala s těmi předpoklady, s tou predikcí, kterou vydala centrální banka – Česká národní banka, o které také hovořili zástupci Národní ekonomické rady vlády, a to že ta mimořádná valorizace se nákladově bude pohybovat někde okolo 15 miliard korun, v těch nejčernějších předpokladech okolo 20 miliard.

I z úst ministra financí jasně zaznělo, že s tímto nákladem, s touto položkou, si je státní kasa připravena poradit. I dopředu bylo avizováno, že samozřejmě státní rozpočet není něco, co by nemohlo býti upravováno v kontextu vývoje inflace, a tak dále, v průběhu rozpočtového roku.

10. února – znovu opakuji, je to důležité, protože velmi často to vyvolává nepochopení – 10. února v pátek, pamatuji si to velmi dobře, protože pan vicepremiér dostal ta čísla Českého statistického úřadu tady na stůl, sedí tady za mnou, a já když jsem ho sledoval, když ta čísla viděl a jeho barva pleti se začala dramaticky měnit a já jsem se začal obávat o jeho zdraví, tak jsem pochopil, že ta čísla zdaleka neodpovídají tomu, co bylo predikováno všemi institucemi, to znamená, když to převedeme na ta čísla, tak skokově došlo k nárůstu inflace, a tak jak to tedy sdělil Český statistický úřad 10. února, o 8,6 procentního bodu. Čili dramaticky více, než bylo předpokládáno.

Já jsem si teď kontroloval a díval jsem se na všechny predikce, které tady byly od října, listopadu, v prosinci, České národní banky, Ministerstva financí. Všechny ty predikce se pohybovaly řekněme mezi 10–16 procenty za rok . Takže ty predikce predikovaly to, že ta inflace bude vysoká. To, že v lednu tam bude ještě výrazný skok vlivem nárůstu cen energií, to bylo všem jasné. O tom jsme se tady přece opakovaně bavili. Takže to, že ta inflace vyletí zrovna v lednu do výšin, bylo jasné.

Mám na to dokonce důkaz. Když jsem točil svůj pořad Dvojí metr, který máte tak rádi, tady občas to citujete, tak jsem našel rozhovor premiéra Petra Fialy v Blesku.cz, který v listopadu říkal – v listopadu říkal – že máte od NERVu nějaký podklad, který mění ten valorizační mechanismus, aniž byste měnili princip valorizace, ale mění ten mechanismus. Vy jste to tam měli od listopadu.

A ten můj základní dotaz je – tudíž bychom nemuseli řešit legislativní nouzi – proč jste to nepředložili v listopadu, v prosinci, možná na začátku ledna? To je ta základní věc. Já nezpochybňuji to, že je potřeba otevřít debatu o tom valorizačním mechanismu. Já zpochybňuji, že to děláte ve stavu legislativní nouze. A já vám na to odpovím, protože to byla řečnická otázka. No protože byly prezidentské volby. Vy jste to otevřít prostě nechtěli. Po prezidentských volbách už toho času tolik není, proto je stav legislativní nouze. Tak jednoduché to je.

… jste to dávali do mezirezortního připomínkového řízení na dva dny, dali jste to tam patnáctého a sedmnáctého, byl konec února, že jste zkrátili připomínková místa, že jste měli opět další výjimku, opět další výjimku, tudíž nemáte zpracovanou studii dopadů. Takže o čem my se tady bavíme? My se tady bavíme o nějakých hypotetických číslech, která vypadla z Ministerstva práce a sociálních věcí, protože studie dopadů, respektive jaké to bude mít dopady do společnosti, není. Není zpracovaná. Máte výjimku od pana ministra.

Ale co mě zajímá, to je to, co říkal tady Patrik Nacher, prostřednictvím paní předsedající, proč jste to nedali do toho mezirezortního připomínkového řízení na delší dobu a nedali jste to tam v září, v říjnu, proč jste, protože ty predikce, už jste věděli, že ta inflace bude, a i kdyby nebyla tak vysoká, tak právě proto, z předběžné opatrnosti, tím, že jsem tu legislativu na tom ministerstvu dělala, bych právě měla tu legislativu připravenou, už bych dávno to kolečko udělala. Vy jste neudělali vůbec nic, protože jste si dali do rozpočtu nulu, věděli jste, že žádná inflace nebude, nebo respektive, že ji zkrátíte, a teď už jenom jste načasovali, kdy to přijde. A vy jste to načasovali po volbách, protože jste nechtěli ty volby projet.

Následovaly čtyři dny a noci, aniž bychom se posunuli o krok dál. Hodiny předtím než vznikla kolem Babiše strkanice, předseda ANO vystoupil v pátek v poledne a soustředil se na to, kam jdou rozpočtové peníze, kterými vláda argumentuje, a kolik to vlastně je. Ty škody z případné valorizace podle stávajícího zákona, kterými vláda argumentuje, jsou skutečně nevyčíslitelné, aspoň podle toho, co se nám o nich uráčila sdělit. Skoro se chce věřit, že se v tom sama nevyzná…

Tady pan ministr Jurečka a pan Rakušan se rozčilovali nad tím, co tady kolegové z opozice tvrdí. Ale problém je, že vaše čísla, které sami publikujete, jsou absolutně zmatečná. Tak jenom, když si vezmeme z médií, sami jste uvedli, že ukrajinská pomoc vás stála 28,5 miliardy. Pan Jurečka neposlouchá, protože ho to nezajímá. Vždycky tvrdí, jak chce komunikovat s námi. Paní Černochová řekla, že dodala zbraně za 10 miliard. (…) Paní Černochová tvrdí 10 miliard. Pan Jurečka před chvílí řekl 4,5 miliardy. Tak kdo se má v tom vyznat, prosím vás?

Takže bylo by dobré, kdybyste normálně komunikovali a to zveřejnili, potom určitě by tady jste nemuseli mezi sebou mít střety. Mě hlavně fascinuje, jak pan Jurečka nám oznámil, řekl, že zachování současného způsobu valorizace důchodů by znamenalo v příštích deseti letech celkové zatížení pro státní rozpočet zhruba 600 miliard korun povinných výdajů.

Já bych se, pane ministře, chtěl zeptat, mohl byste mi to vysvětlit? Já tomu nerozumím. Vy máte výhled do roku 2025. (…) Víte, jaké je navýšení odvodů na sociální pojištění meziročně 2022 – 2023? Plus 61,9 miliardy. A navýšení z daňových příjmů 214 miliard. Takže vy máte nárůst meziročně 314 miliard jenom za rok 2023. A vy normálně si vymýšlíte a říkáte, že váš návrh ušetří 316 miliard za deset let.

Jak jste na to přišel? Vždyť máte odhad jenom do roku 2025. Pan Jurečka asi ví, jaká bude mzdová politika, kolik bude výběr odvodů, on to ví na deset let dopředu. Absolutní génius. A normálně lže, vymýšlí si. A pokud je to pravda, tak to ukažte. Ukažte mi výhled do roku – podle vás deset let – 2033! (Zvýšeným hlasem.) Žádný nemáte! Žádný nemáte, normálně si vymýšlíte. A tady (říkáte) důchodcům, že nejsou peníze – no, samozřejmě, že jsou peníze.

K večeru kolem šesté pak předseda Hnutí ANO Andrej Babiš využil přednostního práva a přečetl projevy několika poslanců, kterým bylo předtím vystoupení znemožněno. Nejzajímavější byla vystoupení obsahující judikáty Ústavního soudu, kterými byla zrušeno vládní použití nouzového stavu roku 2010 a předtím i na začátku devadesátek. Z odůvodnění těchto rozhodnutí bylo zřejmé, že ani tento nouzový stav nemůže projít. Krátce na to si vládní většina odhlasovala i zkrácení projevů s přednostním právem. Z toho pak vznikla zmíněná strkanice.

V sobotu dopoledne už bylo po bitvě, pětikoalice si schválila, co chtěla a návrh míří do Senátu. A možná, že je dobře, že už máme jasno pár dní před demonstrací 11. března na Václaváku. Přidám se k názoru Vidláka, že je jedno, co tam zazní, důležité je, kolik lidí tam přijde. Nikoliv inaugurace prezidenta, ale tenhle Václavák bude okamžikem, kdy začíná nová sezóna a občané se začnou brát o své zájmy přímo, když to přes zastupitele nefunguje.

Pár pojistek ještě je na cestě. První je prezident republiky, kterým už bude Petr Pavel. Kdyby zákon vetoval, červnová valorizace proběhne podle původního modelu a o dalších lze jednat řádně, jak bylo navrhováno už na začátku. Pak je tu Ústavní soud, který se snad neutká sám se sebou a nepopře své dřívější argumenty. A kdyby ano, je to, jak jsme řekli. Konec konců je to i v ústavě, že všechna moc pochází z lidu.